Písečná kočka: popis plemene, povaha, znaky péče

Arabská písečná kočka (písečná kočka) byla poprvé objevena v 19. století v severní Africe. Studium těchto malých predátorů odborníci začali relativně nedávno a dosud nepřišli na to, kdo jsou předky těchto neobvyklých koček. Někteří chovatelé je chovají doma a poznamenávají, že kočky z písečných dun jen stěží snášejí zajetí. I když bylo kotě odmala vychováváno mezi lidmi, je pro něj obtížné přizpůsobit se neobvyklým podmínkám a překonat přirozené instinkty predátora.

Popis písečných koček

Přirozeným prostředím arabských písečných koček jsou pouště. Lze je nalézt na území Maroka, Alžírska, Arábie, Uzbekistánu a Kazachstánu. Zvířata jsou zvyklá žít v drsných podmínkách a jsou schopna přežít bez pití několik týdnů. Kočky získávají potřebnou tekutinu z potravy.

Kočky písečné žijí v norách, které si samy vyhrabávají. Někdy se usadí v liščích norách. Zvířata v noci hledají potravu. V zimních měsících loví přes den. Arabské kočky jsou nejmenšími zástupci dravých koček. Jejich výška není větší než 30 cm a délka těla je od 65 do 90 cm. Téměř polovinu celkové délky těla přitom zabírá ocas. V hmotnosti dunových koček nedosahují více než 4 kg.

Dunové kočky vypadají takto:

1. Hlava. Pískové kočky mají velkou, širokou a mírně zploštělou hlavu. Charakteristickým rysem těchto zvířat jsou jejich velké ušní boltce, umístěné mnohem níže než u běžných koček. Právě uši pomáhají mazlíčkovi při lovu vystopovat kořist a díky tomu, že jsou mírně nahnuté dopředu, dostává se do nich méně písku.
2. Končetiny. Nohy arabských písečných koček jsou krátké, ale svalnaté. Zvířata rychle běhají a dokážou kořist omráčit tlapkami.
3. Vlna. Písečné kočky mají hustou a krátkou srst. Zahřeje zvíře v noci, při teplotách pod nulou a ve dne mu nedovolí ztratit velké množství vlhkosti. Na polštářcích tlapek zvířat je vlna, která je chrání před popálením při chůzi po horkém písku.
4. Barva. Srst mazlíčka je barvena do pískové barvy. Na těle arabských koček je vzor s tmavými pruhy na páteři, které se směrem k ocasu stávají téměř černými. Na hlavě a nohách jsou tenké proužky. Hrudní koš je zbarven do světlého odstínu. Oči dunových koček jsou malé a mírně šikmé. Jsou natřeny nažloutlým odstínem, ale někdy se najdou i jedinci se zelenýma očima.

Zvyky arabské písečné kočky

Pouštní kočky se nerady dostávají do kontaktu s lidmi a setkat se s nimi v přírodě je extrémně vzácné. Zvířata nezůstávají dlouho na jednom místě a dovedně se schovávají před zvědavými pohledy. Pohybují se velmi jemně a tiše a prakticky nezanechávají stopy na písku. Pokud se v poušti náhodou srazí písečná kočka s člověkem, snaží se co nejrychleji schovat. Někdy zvíře ztuhne a zavře oči, aby se neprozradilo jejich záři. I když ho člověk pohladí, kočka se nehne a zůstává na jednom místě.

Při lovu se arabské pouštní kočky plazí a rychlým úprkem spěchají na kořist. Zvířata díky barvě zcela splynou s pískem a může být nemožné je spatřit.

Písečné kočky jsou schopné dosáhnout rychlosti až 40 km/h.

Tito malí predátoři svou kořist nikdy neopouštějí, i když jsou sytí, a netahají ji do své nory. Písečné kočky ji zahrabávají, aby se vrátily a sežraly zbytky, když dostanou hlad. Potenciálními nepřáteli arabských koček jsou všechna zvířata, která jsou větší než oni. Jsou mezi nimi nejen predátoři, ale také velcí ptáci a jedovatí hadi.

Chov domácího mazlíčka

Chovat tak exotického mazlíčka v malém bytě je samozřejmě nemožné. Je možné jej zvyknout na život v prostorném venkovském domě pouze tehdy, když ho přivedete v raném věku. Majitel nebude schopen potlačit lovecké pudy dunových koček, stejně jako zcela ochočit malého predátora. S chovem mazlíčka je ale potřeba začít co nejdříve, aby si kotě na člověka zvyklo.

Koťátko je nutné krmit nejprve z rukou, aby si rychleji zvyklo na majitele. Je vhodné sestavit jídelníček domácího mazlíčka z drůbežího a hovězího masa. Z masa není nutné odstraňovat všechny kosti. Vzduch v místnosti, kde zvíře žije, musí být suchý a teplota stabilní, aby kočka neonemocněla.

Dunové kočky se vyznačují mimořádnou inteligencí a rychle si zapamatují jednoduché příkazy. Postupem času začnou rozumět řeči člověka. Vycvičit je na podnos je také docela jednoduché. Při výchově arabské pouštní kočky na něj nesmíte křičet a ještě více se uchýlit k napadení. Domácí mazlíček bude toto lidské chování považovat za hrozbu a může ho napadnout.

Arabské kočky jsou velmi aktivní a majitel si s nimi bude muset hrát častěji. Ke hrám by se měly používat pouze osobní hračky. Pokud kočka majitele poškrábe, pak by měla být chvíli ponechána sama. Ve vymezeném čase rychle pochopí, že takto se k člověku chovat nelze.

Chov písečné kočky doma se nějak stane pro zvíře stresem a výrazně podkope imunitní systém. Majitel bude muset exotického mazlíčka často vzít na preventivní prohlídky k veterináři a provést včasné očkování. Při správné péči se arabská kočka dožije asi 13 let.