Planaria v akváriu, jak se zbavit?

Dále materiál plně odhaluje celou podstatu planaria. Kdo musel bydlet v blízkosti rybníků či jiných stojatých vod zarostlých rákosím nebo na jejichž hladině plavou široké listy leknínů bílých, nebo se toulat podél potoka, jehož koryto je bezpochyby pokryto slupkama, musel občas zvedněte jeden z těchto kamenů nebo povrch listu leknínu a uvidíte na spodní straně jejich podivného, ​​zcela plochého tvora, buď slimáka nebo červa. Tvor je planár, jeden z takzvaných ploštěnek.

Její tělo je vlastně úplně ploché a tak něžné, že se při sebemenší neopatrnosti zlomí. Hlava s ušatými postranními laloky a dvěma očima. Ústní otvor leží na ventrální straně. Tento otvor ústí do dutiny, kde je v klidném stavu zcela sevřený a extrémně roztažitelný hltan, který však, jakmile planár začne jíst, okamžitě vyčnívá a působí dojmem něčeho živého. I po odříznutí se tento orgán zdá být nezávislým bělavým červem a pohybuje se po dlouhou dobu, otevírá se, zavírá a může dokonce polykat jídlo.

Planaria v akváriu, co dělat?

Kromě toho je v planáru zajímavý také střevní kanál, jinak trávicí dutina, která se nejprve skládá ze dvou bočních, zadních větví, pak se vyvine v mnoho postranních větví, proto se planár také nazývá ramogastrický. Tento střevní kanál, který je černý, prosvítá tělem a je zcela jasně viditelný při pohledu přes lupu a navíc při průchodu světla tělem.

Konečně je zajímavý i způsob plavání planárky, protože když ji necháte plavat na vodě, klouže rovnoměrně a správně bez viditelných veslovacích pohybů a při sebemenším otočení hlavy nebo ocasu se otočí, poslouchá jakoby kormidlo. Důvodem tohoto záhadného pohybu je masa nejjemnějších chloupků, které pokrývají téměř celé její tělo. Tyto chloupky jsou v neustálém pohybu a svou vibrací pohybují tělem. Tyto chloupky lze vidět samozřejmě pouze pod mikroskopem.

Planaria je v akváriu velmi zajímavým hostem, ale zatím se s ním bohužel jako s drobnými živočichy obecně dělalo velmi málo a teprve nedávno se objevila pozorování jeho života v akváriu Buk, se kterými si dovolím představuji milence.

Dr. Buck choval své planárium v ​​pokojovém akváriu, ve kterém měla voda neustále + 15 °C. Při takové teplotě se planáru nejen dobře žilo, ale také se rychle množilo, zejména hnědé, t.n. Planaria torva. Za jasných dnů se tito planari stále schovávali pod kameny nebo v kořenech, ale za zamračených dnů nebo večer se vždy objevili v houfech a hledali něco k jídlu. Když jim Buk hodil kousek bílého chleba, netrvalo to ani několik minut, jako šneci se odevšad doplazili k chlebu a pak se na něj všechno položilo.

Znuděni čím dál hustěji vypouštěli zmiňovaná hrdla proboscis a polykali s nimi kousky chleba. Tak zůstali asi půl hodiny, pak ti, kteří byli sytí, odpluli dále a na jejich místo nastoupili noví a tak dále, dokud nebyl sněden všechen chléb. Těla těch, kteří jedli, byla zároveň silně rozmístěna do šířky a zdálo se, že oteče. V této době g. Bukovi ani nenapadlo, že planariáni hledají jinou potravu, tím spíše, že jednak nebylo po ruce dostatečné množství malých korýšů, jednak se zdálo být pro planariány obtížně dosažitelné. . Jednoho dne však musel být svědkem toho, jak Planarian P. lactea napadla dospělou vodní vši. Tento planár byl asi 3 cm dlouhý, a proto si na takový kousek mohl troufnout.

Planaria v akváriu, co dělat?

„Vhodil jsem,“ říká, „do akvária kousek bílého chleba, ze kterého vypadl jeden drobek na římsu jeskyně poblíž vodní hladiny. Docela velká dřevěná voš, asi 1 cm dlouhá, když si toho všimla, vylezla a začala žrát. Najednou, z ničeho nic, proklouzla bílá planária, náhle zaútočila na nic netušící a klidně pojídající dřevomorku a okamžitě vše zakryla tělem. Popadl jsem kartáč na vlasy a spěchal jsem dostat zvířata z akvária a zjistit, co se s nimi stalo. Když jsem se dotkl planária, pomalu, což se jí ještě nikdy nestalo, na ní visela, a tak jsem ji okamžitě vytáhl z vody. Poté jsem pro pohodlnější studium umístil obě zvířata na hodinové sklíčko naplněné trochou vody. Přední část červa pokrývala celý hřbet dřevomorky, zatímco zadní část se mu ovíjela kolem nohou. Woodlice dýchala s obtížemi a její žábry měly málo prostoru k pohybu. Podařilo se mi to vidět v malé díře, která zůstala mezi nesbíhavými okraji planárního tělesa.

S velkými obtížemi se mi podařilo odstranit planaria intaktní. Voš mezitím zůstala nehybná, protože její nohy a chapadla byly zapleteny do lepkavých slizkých vláken, na kterých místy visela zrnka písku. Když jsem konečně vysvobodil vši, což nebylo nijak zvlášť snadné, položil jsem ji na mokrý mech na okraj akvária, ale do vody mohla sklouznout nejdříve za půl hodiny. S největší pravděpodobností planárka ochromila její pohyby nejprve svými kopřivovými orgány a pak ji omotala pavučinovými slizničními vlákny, díky nimž se okamžitě přilepila ke kartáči “.

Tedy planář, který r. Buk považovaný za tvora zcela neškodného a schopného jíst pouze bílý chléb, se ukázal být značným lupičem, v němž brzy. Buk měl být ještě víc přesvědčen, protože jindy viděl, že neútočila jen na korýše, ale dokonce napadla i podobnou, jen menší planárii hnědou (P. torva), kterému se ji však podařilo zbavit a odplavat živá.

Buckovi se také podařilo v akváriu vidět rozmnožování planárií, a to nejen dělením, které spočívá v tom, že dospělý živočich je rozdělen na dvě části, z nichž každá se nakonec promění v samostatné samostatné zvíře (tento jev může dokonce mohou být vyrobeny uměle rozřezáním zvířete na dvě části), ale také varlata. Tato vajíčka byla uzavřena v malých, na krátkých nožičkách zavěšených červenohnědých zámotků o velikosti zrnka prosa, které planáři připevňovali po celou dobu tepla k vodním rostlinám a kamenům. Buk uchovával tyto kokony v oddělených skleněných nádobách ve vodě a z každé z nich vycházelo 5 až 10 planárií o velikosti 1 mm. V místnosti se planaria vynořovala z vajec nejen v létě, ale i v zimě. Takže černá planaria se objevila v únoru - pak v březnu - hnědá (P. torva) a nakonec - bílá. Dohromady mu vyšlo asi 150 vajec. Děti rostly poměrně rychle, ale plného růstu dosáhly až ve 2-3 měsících, zejména bílé planaria, které jsou zpočátku velmi malé a poté dosahují délky 3-4 cm.

K extrakci z akvária přebytku již přemnožených planárií se Beech uchýlil k této metodě. Každý večer, než měl začít rybolov, hodil na hladinu několik špetek prášku z mravenčích vajec. Hnědí planariáni se objevili téměř okamžitě, ale bílí se přinutili dlouho čekat. Po kamenech a rostlinách začali lézt až po 10 minutách a pak už jen ti nejmenší - průměrní se dostali na hladinu jen občas a dospělci téměř vždy zůstali líně na dně. K jejich extrakci jste museli chytat štětcem obaleným pavučinami. Dospělí tento kartáč snadno obtěžovali a dokonce ho sami chytili, ale s mladými to bylo mnohem obtížnější, protože se ho naopak snažili zbavit. Zároveň prokázali určitou inteligenci: například někteří, kteří se nechali zvednout na hladinu, klesli zde na dno, jiní se snažili schovat v letu a další, zvláště ti, kteří seděli na nerovném tufu kameny, vlezly do hlubin štěrbin.

Planariáni, i přes měkkost jejich kůže a něžnost těla, mohou být chováni v akváriích s jakýmikoli zvířaty, protože kvůli nepříjemnému hlenu vylučovanému jejich těly se jich ani ryby nedotýkají. Drobný dravý hmyz, který by se rozhodl na ně zaútočit, je planárem paralyzován svými kopřivami a znehybněn pomocí jejich hlenu. Buk provedl zajímavý pokus s plavounem (Dytiscus adspersus), který je sice dlouhý jen 4 mm, ale dokáže snadno přemoci a zabít každého mormyše. Stačí říci, že pět takových brouků kdysi zničilo všechny vodní vši a mormy, které byly v akváriu.

Planaria v akváriu, co dělat?

Okamžitě se na ni vrhl takový brouček o velikosti asi 3 cm, kterého vypustil do Planariana. Planaria se začala třást, bolestivě se zmenšovat, ale najednou se vše uklidnilo a Buk ke svému překvapení viděl, že planaria vesele plave dál a štěnice spadla, jakoby udeřena ochrnutím, ke dnu. Ukázalo se, že byl celý: všechny jeho nohy, stejně jako křídla, byly pokryty vrstvou hlenu. Nemohl se hýbat a držel se všeho.

Stejný obrázek předvedl všechen další hmyz, který se pokusil na planár zaútočit. Zbavili se hlenu, začali plavat, ale špatně, a snažili se všemi možnými způsoby zbavit své nohy a motorické orgány třením a otíráním.

Na závěr řekněme, že planáři jsou na kořist překvapivě citliví: cítí ji na velkou vzdálenost. Když to vycítili, vylezli zpod kamenů, kde se nejčastěji drží, a po celých stovkách se pohybují podél potoka na místo, kde je.

Důrazné doporučení ke shlédnutí