Adélie penguins

Takové nádherné jméno bylo těmto nelétavým ptákům uděleno na počest manželky průzkumníka ptáků, Francouze Dumont-D`Urville. Tučňáci Adélie skutečně dostojí lidskému jménu, protože jsou to ve své podstatě rodinní ptáci, kteří mají podobné zvyky jako lidé. Dozvíme se podrobně o jejich způsobu života, chovných vlastnostech, stanovišti a výživě.

Pygoscelis adeliae je latinský název pro tučňáka podbradního. Mají legrační kolébavou chůzi a způsob komunikace připomíná život v kruhu velké, prostě obrovské rodiny.

Kolonie tučňáků Adélie, čítající několik tisíc, se nacházejí na pobřeží Antarktidy, na nedalekých ostrovech Orkneje a Jižní Shetlandy. Hnízdní oblast těchto nelétavých ptáků je omezena na 60 stupňů jižní šířky. Severně od těchto souřadnic lze nalézt ptáky vzácně.

Délka jejich těla je přibližně 70 centimetrů. Hmotnost těchto tučňáků je přibližně 5,5-6 kilogramů. Mají bílé břicho, hlava a záda jsou zcela černé. A pouze oblast kolem očí tučňáků Adelie je jasná. Nelétaví ptáci jsou velmi důvěřiví. Absolutně se nebojí lidí. Ale pokud existuje ohrožení jejich života nebo nebezpečí pro jejich potomstvo, pak se tito ptáci dokážou zuřivě bránit. Někdy jsou sami schopni zaútočit na nepřátele a pachatele.

Na jižní polokouli trvá temná polární noc téměř šest měsíců, od dubna do října. A během tohoto období se tučňáci Adélie zdržují v moři a vzdalují se od svých hnízdišť na vzdálenosti až 700 kilometrů. Cítí se tam skvěle, ladně se potápějí a plavou, hltají svou oblíbenou potravu - krill, protože v období páření musí tito ptáci hladovět dlouhou dobu.

V říjnu se tučňáci Adélie vracejí na svá obvyklá hnízdiště. Během tohoto období na souši dosahují mrazy -40 stupňů. Navíc poryvy větru mohou vyvinout až 70 metrů za sekundu. Tučňáci se pohybují ve skupinách, někdy se i plazí po břiše. Pohybují se přitom v řadě sestávající ze stovek, tisíců jedinců.

Poblíž loňského hnízdiště se tučňáci Adélie setkávají s pravidelnými partnery. A první, co ptáčci udělají, je opravit, dát do pořádku zchátralé obydlí, ozdobit ho několika kameny, které se jim líbí.

A pak mezi zástupci těchto tučňáků začíná opravdová bitva. Toto je válka o stavební materiál. Sousedé si navzájem kradou součásti hnízd, dělají to drzým způsobem a někdy dojde na rvačky s křikem a skutečné bitvy. Při stavbě hnízd tito ptáci ani nežerou a hodně ztrácejí na váze. Přestože je voda blízko, je snadné lovit potravu. Po skončení „nepřátelství“ má pár hnízdo. Tato konstrukce je vyrobena z kamenů, vysokých až 70 centimetrů.

Poté samice nakladou do hnízd dvě vejce. Ihned poté se z nich vylíhnou budoucí tatínci. To trvá dva až dva a půl týdne. V tuto dobu se budoucí maminky v moři dosyta nají. Za tak dlouhé období zesílí, ztloustnou a nahrazují starostlivé samce. Tučňáci Adélie se rodí, když se počasí umoudří a mrazy zeslábnou. Zpočátku se děti jednoduše schovávají u nohou svých tatínků a matek, v hnízdě a teprve při silných bouřkách se přitulí k rodičům.

Tučňáci Adélie si po dvou měsících hrají s tučňáky ze sousedství. Scházejí se ve společnosti deseti až dvaceti jedinců. Pozorní rodiče svých vlastních batolat neomylně najdou. Krmí je, zatímco ostatní jsou zahnáni.

V únoru nebo březnu mláďata tučňáků opouštějí svá hnízdiště. Odcházejí po línání, které u ptáků a stařešinů trvá dva týdny. Během tohoto období nelétaví ptáci nejedí vůbec nic. Tak dlouhý „půst“ velmi snadno přežijí, čeká je totiž šest měsíců plavání ve vodách oceánu.