Papoušek kea

Pozorovatelé ptáků se domnívají, že tento papoušek si své jméno zvolil nedobrovolně. Vždyť nahlas vyslovuje chraplavé „kee-a, ke-a“. Podle tohoto zvuku místní obyvatelstvo určuje přístup ptáků. Mimochodem, je to jeden z mála velkých ptáků na Novém Zélandu, kteří nezapomněli létat.

Kromě proslulosti má tento druh ptáků také vynikající intelektuální schopnosti. Pták je neobvykle charismatický, zvědavý a odvážný.

Aby bylo možné pozorovat inteligenci a zvyky papouška Kea, stojí za to jít na přeplněné místo v jeho biotopu. Mohou to být alpské piknikové oblasti nebo lyžařská střediska, parkoviště. Právě tam papoušci Kea nacházejí snadné zdroje jednoduché potravy a často si hrají na nezbedníky. Pro tento druh ptáků se víka kufrů aut, otevřená okna, batohy a tašky stávají nevyčerpatelným zdrojem potěšení. Ptáci dokážou odnést barevné věci, které lidé náhodně zanechali. Jejich papoušci jsou pak odvezeni do jejich stanovišť a jednoduše uskladněni, roztříděni podle znaků, které znají jen oni.

Zobák je pro tyto ptáky nebezpečnou kořistní zbraní. Tento orgán je jako kleště kombinované s otvírákem a šroubovákem. Keaův zobák je velmi silný a pták ho dokonale ovládá, bohužel, pro destruktivní účely. Pomozte v tom papouškovi svými ostrými drápy. To je důvod, proč tento druh ptáků dělá vynikající práci při otevírání zámku kufru auta, dveří. Proto se papouškům říká zloději létajících aut. Mohou jednoduše ukrást části auta, po částech z něj sundat "stěrače". Zároveň ptáci podnikají své nájezdy na auta tak pravidelně, že to již připomíná manické sklony. Takové zvyky nejsou charakteristické pro žádného ptáka, pokud nemluvíme o krádeži jídla. Papoušci dokážou otevřít i složité nádoby.

Oblíbená místa pro pobyt nezbedných ptáků jsou rekreační domy. Pokud rekreanti nechají náhodou otevřené dveře svého obydlí (a to je také potřeba hlídat), pak se papoušci ponoří a ostrými zobáky trhají polštáře, matrace a odnášejí věci, které se jim líbí.

Pokud jde o jídlo, papoušci Kea jedí rostlinnou potravu, ale rádi si pochutnávají na ovčím mase. Přiletí k oběti a posadí se vedle ní na zem. Pak velmi rychle vyskočí na hřbet ovečky a začnou zezadu klovat kousky podkožního tuku. Papoušci Kea přitom jednají tak vytrvale, že zvíře jednoduše vykrvácí. Pták se někdy přilepí na kůži ovce a ona nemůže krvežíznivého predátora odehnat. A pokud se zvíře přesto podaří z papouška osvobodit, pak nejčastěji zemře na zranění. Zároveň ji požírají ostatní ptáčci z hejna.

Nutno podotknout, že před příchodem Evropanů na Nový Zéland neznali Keaové chuť zvířecího masa. Jedli červy, hmyz. A s příchodem pasoucích se ovcí je začali lovit. Příroda uložená v ptácích, kteří se živí rostlinnou potravou, a tlapky a drápy by jim měly sloužit k lezení po stromech a pomáhat při získávání takové stravy. Ale zneužití těchto orgánů se nazývá předadaptace. Jedná se o plnění nových funkcí adaptacemi ptáků, které stanovila příroda.

Vášeň pro ovce tohoto druhu papoušků samozřejmě přináší lidem ztráty. A z tohoto důvodu byli Kea na dlouhou dobu vyhlazeni. To vedlo k tomu, že dnes je tento neobvyklý druh ptáků pod ochranou.