Úžasný a kontroverzní papoušek kea - endemický na novém zélandu

Kdo jednou navštívil lyžařská střediska Nového Zélandu, snaží se tam dostat znovu. Neláká je úžasný komfort a nádherné sjezdovky, ale papoušek Kea. Komunikace s tímto ptákem je nezapomenutelná. Endemit, uvedený v Červené knize, baví turisty svými triky a vynalézavostí. Proč se papoušek Kea nazývá Klaun.

Jaký je to papoušek dravec

Dravý papoušek dostal své jméno podle analogie se zvuky, které vydává. Poté, co papoušek ostře a hlasitě zakřičel „keeea“, varuje, že je blízko, a nyní začne jednat. Ptáci jsou endemičtí, žijí pouze na jižním ostrově Nového Zélandu, ve vysočině. Níže je další endemický druh, druh papoušků, kteří nelétají, ale chodí pouze pěšky - papoušci Kakapo .

Papoušek Kea - predátor

Papoušci Kea o velikosti vrány dokážou způsobit spoušť a pobavit lidi. Predátoři se velmi liší od svých kolegů:

• žijí v horách v nadmořské výšce více než 1 500 metrů;
• živí se rostlinami;
• jíst mrtvá zvířata;
• lovit ovce a dokonce je zabíjet;
• aktivní kdykoli během dne;
• dokonce i havrani překonali inteligenci;
• společenský s lidmi, snadno se ochočí;
• hrát zábavně;
• zlomyslný a hlučný;
• ničení aut a bydlení turistů;
• krást a okrádat lidi o jídlo.

Hlavním problémem veřejných služeb je vymýšlet odpadkové koše, které by papoušci nemohli nabourat a rozházet po jejich obsahu. Kea nemá obdoby v sofistikovanosti a síle všechno rozbít a otevřít. Za to jim byl udělen titul Chief Bully.

Turisty zajímá jméno dravých papoušků z Nového Zélandu. Vědci jim přezdívali Nestor notabilis, místní prostě Nestor nebo Kea.

Délka ptáka dosahuje 50 cm a rozpětí křídel je 90 cm

Papoušek Kea velikosti vrány. Délka ptáka dosahuje 50 cm. Rozpětí křídel 90 cm. Barva je úžasně krásná. Spodní a horní část jsou zcela odlišné. Na hlavě mají peří různé odstíny hnědé. Poté, počínaje krkem, mají stále více oliv a bažiny, které se na ocasu otáčejí v zelených a modrých tónech. Hlavní kouzlo barvy se objeví, když pták roztáhne křídla. Zpod nich jiskří červený a žlutý oheň. Dlouhé letky jsou černé s jasně žlutými pruhy.

Nohy krátké a silné. 4 prsty jsou nasměrovány v párech různými směry - dopředu a dozadu. Drží papoušky na větvích a jiných předmětech, ulpívají na vlně ovcí. Na rozdíl od svých bratrů se nestoři živí rostlinami, potravinovým odpadem z popelnic, mršinami ovcí a podkožními tuky živých zvířat. Zbytek papoušků dává přednost krmitsemena a plody.

Kea hnízdí vysoko v horách a vyhledává štěrbiny a jeskyně hluboké 2 - 5 metrů. Samice snáší 2 - 4 vejce. Nestorové snadno snášejí drsné zimní podmínky se silným větrem a mohou v zimě vylíhnout potomstvo.

Na území Evropy lze dravé papoušky vidět v městských zoologických zahradách:

• Kodaň;
• Budapešť;
• Varšava;
• Moskva;
• Voroněž;

Podle nepotvrzených vědeckých údajů se Kea dožívá až 50 let. Nestoři si v zajetí snadno zvyknou, jsou k lidem dobrosrdeční a velmi zvědaví. Mohou se podívat do otevřeného okénka auta a hned s majitelem začnou vše zkoušet na zobák, lámání, trhání stěračů, těsnící gumy, vylamování zámků.

Jediný dravý papoušek na světě

Ve světě je známo, že papoušci Kea zabíjejí ovce. Papoušek o hmotnosti do 1 kg si s velkým zvířetem neporadí. Ale často jsou ptáci viníkem smrti ovcí. V zimě se papoušci živí hlavně mrtvolami uhynulých zvířat. Když je nedostatek potravy, útočí na živé.

Kea loví v noci, sestupuje z hor na pastviny. Mohou chvíli chodit po zemi a štípat zvířata za zadní nohy. Snad si takto vybírají svou oběť, slabší ovci.

Potom Kea nečekaně vyskočí na záda a vytáhne srst na zádech v oblasti ledvin. Když se dostane na kůži, začne zpod ní vytrhávat tuk. Pokud se zvíře vzpírá, upustí jezdce, papoušek obratně skočí na místo.

Papoušci žijí na vysočině a v noci se sjíždějí lovit

Smrt zvířete může pocházet ze ztráty krve. Často, ve snaze zbavit se predátora, začnou ovce v panice utíkat a snaží se ptáka hodit. Mohou spadnout vyčerpáním nebo spadnout z výšky. Ve stejnou chvíli se na oběť vrhne celé hejno a začíná hostina. Ptáci se nezajímají o to, kdo naplnil jejich kořist, jedí vše s hlasitým výkřikem.

Chuligáni a násilníci

Pozorovatelé ptáků si všimli, že v každém hejnu jsou 2 - 3 vůdci, kteří organizují útoky na zvířata, zhroucení popelnic, útoky na auta a turistické domy. Všichni ostatní jen využívají toho, co získali, zabili, zničili. Za normálních okolností nelze tyrany a hlavní tyrany identifikovat.

Novozélandský dravý papoušek neútočí na lidi jako ovce. Umí jen odnést pytel s jídlem nebo otočit auto.

Jakmile se objeví člověk s balíčkem, vrhne se na něj pár papoušků. Krouží a berou náklad na cestách. Jednají velmi konzistentním způsobem. Jakmile se k nim jídlo dostane nebo se rozsype po zemi, zbytek lupičů se vrhne dovnitř a začne s hlukem jídlo ničit. Přitom vypadají, jako by to všechno bylo původně určeno jim.

Papoušek Kea dokáže odnést sáček s jídlem nebo otočit auto

Motoristé se snaží mít svá auta zakrytá pevnými kryty. Nejprve si papoušek vše zvědavě prohlíží, pak začne trhat stěrače. Zbytek mu okamžitě přijde na pomoc. Vytrhnou zámky, vyklopí obložení a kliky. Kea se za pár minut divoce směje, autu úplně hrábnou. Vše, co se dá rozbít, je upuštěno, aby se rozbilo, a trosky jsou odneseny do jejich hnízd.

Podobně může Kea zaútočit na turistický dům a všechno rozbít. Byly zaznamenány případy, kdy se papoušci dostali do domů místních obyvatel, když nikdo nebyl doma. V důsledku jejich návštěvy majitelé našli svůj domov zničený. Nádobí je otlučené, povlečení potrhané, nábytek poškozený, čalounění potrhané. Pokud byl Nestorov chycen za loupež, bavili se a smáli se, klidně odešli do důchodu, jako by to tak mělo být.

Nezbedný nezbedný pták

Turisté rádi sledují Kea. Milují dovádění a hraní. Papoušci předvádějí ve vzduchu úžasné piruety. Létají i při silném větru. Zábavně tančí, visí hlavou dolů a dívají se z oken. V zimě se válí ve sněhu, kutálejí se po svahu střechy od hřebene dolů, pořádají celá představení.

Odpadkové koše jsou trvalou obětí papoušků. Rozbijí je a vysypou všechny odpadky na zem. Na Novém Zélandu vyhlásila kancelář starosty soutěž na návrh nádrže, kterou nebudou moci otevřít opeření chuligáni.

První popis Kea se nachází v knize o Novém Zélandu a jeho přírodě „Cesta klokana“. Napsal ji slavný zoolog a úžasný spisovatel Gerald Durrell. Angličan srovnával Kea s partou fašistů, byli si tak podobní v chování pánů, pompézním vzhledu a dřevěné pochodové chůzi.

Zoolog přitom obdivoval nespoutané a rozpustilé ptactvo. Kniha podrobně popisuje, jaký výkon jim ptáci podávali. Jedli kousky chleba s máslem, hlasitě řvali, utíkali po okapy, viseli hlavou dolů, aniž by přestali křičet, a znovu jedli obrovské množství chleba. Pak začali jezdit jako děti ze skluzavky ze střechy a přísně dodržovali pořadí. Celou tu dobu se nevzdali pokusu strhnout plachtu z Land Roveru. Ale bylo to pevné a těžké, jejich úspěchy byly marné.

Na závěr Gerald Durrell, který hodně cestoval a studoval přírodu různých zemí, s potěšením píše, že papoušci Kea jsou neodolatelní ptáci. Volá nespoutaně, hlučně a zlomyslně.