Turecko nebo krocan

Tento pták se v různých zemích nazývá jinak. V Americe je to žrout, v Anglii tekki a říkali jsme mu krocan, tedy pták indiánů. Vědci jí říkají „meleagris“ po běžkyni Meleager pro její schopnost sprintu. Zjistěte podrobně o tomto starověkém ptáku.

Pokud se podíváte do historie, pak nebyl krocan před objevením Ameriky v Asii a Evropě znám. Španělé, kteří ji viděli jako první, byli ohromeni krásou neobvyklého ptáka. Její peří se lesklo smaragdově kovovým leskem, na holém krku pokrytém bradavicemi a na hlavě byly jasně červené přívěsky. Krůtí hrudník zdobil střapec z peří, podobný aiguillette. Pak překvapení Španělé začali ptáčka volat páv.

Do Evropy ji přivezli v 16. století. Pták byl domestikován velmi rychle, stal se populárním v mnoha zemích.

Ve Spojených státech amerických má dlouhou tradici oslavit Den díkůvzdání pečeným krůtím, které musíte mít. Benjamin Franklin také litoval, že byl zvolen symbolem země Orel bělohlavý, ne krocana. Podle něj je mezi Američany úctyhodnějším ptákem.

Pozorovatelé ptáků dnes rozlišují šest druhů divokého krocana. Všechny však nesou stopy kdysi domestikovaných ptáků. Divocí jedinci vypadají štíhlejší než domácí. Mají dlouhé nohy a jejich hadí krk je korunován malou hlavou. Tělo divokých ptáků vypadá krátké a podsadité pouze v období páření. Krůta totiž tradičně v této době přibírá na váze, zejména má tukovou vrstvu na hrudi. Je docela těžká. A během období páření samec bobtná, jeho peří se stává jasnějším a velkolepějším. Tak přitahuje pozornost ženy, získává v jejích očích význam. Lidé si všimli takové tradice a říkají, že ten muž trucoval jako krocan.

Krůtí proud začíná na jaře. Kromě nadýmání samec zpívá svou lákavou píseň, křičí. Po dvoření samice a páření o ni ztrácí zájem. Dále zařídí hnízdo na odlehlém místě. Snůšky divokých krůt, jak je typické pro chovné ptactvo, jsou docela působivé. To je 15 až 18 vajec. Vejce jsou velká, hruškovitého tvaru. Mladé krůty rychle rostou. Ve věku dvou týdnů mohou ptáci již létat a ve třech týdnech mohou létat.

Pozorovatelé ptactva uvádějí, že volně žijící ptáci mají větší inteligenci a vynalézavost než domácí. A důvodem není jen potřeba přežít ve volné přírodě. Faktem je, že mozek volně žijícího ptáka je objemově o 35 procent větší než ten domácí. Přírodní krůty jsou ale nervóznější, opatrnější. Rychle reagují na nebezpečí a utíkají.

Krůty jsou nejlepšími běžci ze všech ptáků. To ale neznamená, že se častěji pohybují po zemi než vzduchem. V přírodních podmínkách ptáci krásně létají. Například i velký samec může snadno cestovat míli vzduchem. Pokud se pták bojí, nejprve rychle zrychlí v běhu, pak vzlétne a doslova během několika sekund vyšplhá na nejvyšší strom. V takových chvílích je rychlost letu krocana přes 60 kilometrů za hodinu. V rychlosti a obratnosti letu je tento druh ptáků před bažantem, kachnami, křepelkami. Z kategorie velkých ptáků je krůta jediná, která dokáže nabrat rychlost z klidu. A to vše díky tomu, že její křídla mají velký vztlak. Pokud mluvíme o rychlosti běhu tohoto druhu ptáků, pak je to asi 30 kilometrů za hodinu. V praxi to znamená, že krocan může snadno uniknout lišce, psovi, člověku.

Předpokládá se, že krocan je hloupý pták. Lovci však potvrzují, že mazaní ptáci už neexistují. Jejich bystrý zrak a sluch pomáhají vycítit nebezpečí blížící se z dálky.

Divoké krůty jsou denní. Spí vysoko na větvích stromů. Mimo období páření žijí tito ptáci ve velkých snůškách. Dominuje jim starší krocan. Taková mláďata se chovají v zalesněných oblastech. Živí se semeny, kaštany, žaludy, bukvicemi, hmyzem, larvami. Velké krůty rády hodují a ještěrky.