Louskáček nebo ořech

Kedrovka je velmi neobvyklý pták, v Tomsku jí byl dokonce postaven pomník. Dostalo se jí takové pocty za to, že přispěla k šíření sibiřského cedru. Ptáci si dělají zásoby ořechů a semen a na ně často zapomínají a semena časem vyklíčí. Louskáček je často nazýván „zachráncem lesa“.

Cedrové šišky jsou totiž velmi těžké a padají přímo pod strom, ale je to louskáček, který pomáhá semenům růst hodně daleko od jejich rodného stromu. Byly případy, kdy byl mladý porost cedru nalezen 8-10 km od lesa. O tomto nádherném ptáku bude řeč.

Popis louskáčku

Vzhled

Louskáčci mají jasný rozdíl mezi pohlavími, zejména u dospělých. Ani specialista je nerozezná. Samice se od samců liší velikostí, jsou poněkud menší. Jejich opeření je slabší než u samců. Barva opeření louskáčků jim umožňuje téměř úplně splynout s prostředím - houštinami tajgy. Nejsou to příliš velcí ptáci, navzdory jejich utajení jsou často zranitelní vůči predátorům. Let louskáčka je těžký, křídla tvrdá. Potřebuje proto odpočinek i po krátkém letu.

To je zajímavé! Tito ptáci raději odpočívají na suchých větvích, ze kterých se otevírá dobrý výhled.

Na svém území tak kontrolují přítomnost predátorů nebo cizích lidí, se kterými o území často dochází k vážným střetům.

Louskáčkové patří do čeledi corvidovitých. Jsou to ptáci o něco menší než kavky nebo sojky. Délka louskáčka je cca 30 cm plus ocásek, který nepřesahuje délku 11 cm. Rozpětí křídel je v průměru 55 cm.

Na rozdíl od mnoha jiných krkavců je louskáček zbarven hnědě, méně často téměř černě, s četnými bílými skvrnami, na ocase je bílý okraj. Samice louskáčka váží 150-170 g, samec 170-190 g. Ptačí zobák a nohy jsou tmavé nebo černé.

Charakter a chování

Louskáčci jsou tajní a dostatečně tiší ptáci. Velmi zřídka vydávají hlas, který zní jako chrastivé skřehotání. Jedinou výjimkou je období páření a doba sklizně nové sklizně ořechů. Pokud je úroda slabá, pak se výkřiky louskáčků mnohem ztiší.

Louskáček uchovává velké zásoby ořechů na hladové časy a podle vědců je v teplém období nalézá čichem a v zimě, kdy je sněhová pokrývka příliš velká, je pro ptáka téměř nemožné najít schované.

To je zajímavé! Předpokládá se, že louskáčky jsou schopny za život vytvořit asi 50 tisíc takzvaných záložek. Poté na zapomenutých místech, kde byly ukryty zásoby jídla, časem rostou stromy.

Je znám případ, kdy se podařilo chytit louskáčka se 165 ořechy do hrdla. To je docela působivé zatížení, vezmeme-li v úvahu, že louskáček je poměrně skromný pták.

Tito ptáci jsou velmi aktivní, obvykle žijí v párech nebo jednotlivě, ale někdy se shromažďují v malých, ale hlučných hejnech. To se stává nejčastěji, když ptáci létají při hledání potravy. Láska k ořechům je tak silná, že se vyskytly případy, kdy louskáčky vyhnaly bílkoviny z cedru, který má spoustu šišek plných ořechů. Páry louskáčků se tvoří na celý život, to znamená, že jsou monogamní.

Životní styl a dlouhověkost

Louskáčci nejsou stěhovaví ptáci. Vedou sedavý způsob života, při hledání potravy a nových území podnikají jen malé lety. Jsou to skuteční obyvatelé drsného podnebí tajgy, jsou schopni odolat nejtěžším mrazům. Louskáčci jsou teritoriální ptáci, potravu dostávají pouze v rámci svého území, které horlivě střeží před cizími lidmi.

To je zajímavé! Tito ptáci žijí poměrně dlouho, někteří jedinci 10-12 let i déle. Obvykle nejsou chováni v zajetí jako domácí mazlíčci.

V zoologických zahradách s dobrými podmínkami a bez přirozených nepřátel se mohou dožít až 15 let.

Stanoviště, stanoviště ořešáku

Louskáček je typickým obyvatelem tajgy. Často se vyskytuje v lesích typu tajgy v Evropě a Asii od Skandinávie a Alp po Japonsko a Čínu. Tento malý pták preferuje husté jehličnaté lesy. Zde louskáčci nacházejí svou hlavní potravu – semena, která se získávají z borovicových, smrkových a cedrových šišek.

Při současné aktivní změně klimatu lze louskáček najít i v lesích u Moskvy, což ještě před 15-20 lety nebylo. To je však spíše náhoda než trend. Možná byli ptáci vysazeni uměle a později zakořenili a usadili se na nových územích.

Dieta, co jí louskáček

Většina stravy vlašských ořechů je tvořena semeny jehličnanů. Během rozmnožování a při odchovu potomstva se do ořechů přidává hmyz, čímž poskytuje sobě i potomstvu bílkovinnou potravu. V lesích nacházejících se v horských oblastech se životní podmínky ptáků mění v závislosti na ročním období.

Od pozdního jara do podzimu je vždy spousta potravy pro louskáčky, dozrává mnoho ořechů a bobulí, množí se hmyz. Ale především tito ptáci milují piniové oříšky. Je známo, že louskáčci pojmou v hrdle mnohem více ořechů, než mohou sníst.

Reprodukce a potomstvo

V období hnízdění se tento pták chová obzvláště skrytě a je téměř nemožné ho spatřit. Je velmi vzácné vidět louskáčka v hnízdě během inkubační doby.

Důležité! Tito ptáci jsou velmi opatrní při stavbě hnízda a jako stavební materiál používají mech, listí, hlínu a větve.

Hnízda louskáčků jsou velmi pevná a zpravidla se nacházejí ve výšce 4-6 m. To však ne vždy zachrání před predátory schopnými lézt na stromy, ale plně chrání před zemí.

Doba rozmnožování a hnízdění louskáčků trvá od března do května. Samice snáší 4-5, ve vzácných případech 7 vajec světle modré barvy s hnědými skvrnami. Inkubační doba je 18-22 dní. Oba rodiče postupně inkubují snůšku, nechají se navzájem odpočívat a létat za potravou.

Louskáci jsou monogamní ptáci, kteří se páří na celý život. Samec a samice se podílejí na výchově potomstva. Asi po 3-4 týdnech jsou mláďata připravena k prvnímu letu z hnízda. Rodiče jsou na ptačí poměry ještě poměrně dlouho - krmí mláďata asi 3 měsíce, poté opouštějí hnízdo.

Přirození nepřátelé

Největší nebezpečí pro louskáčky při hnízdění představují jejich přirození nepřátelé – malí predátoři. V tuto chvíli se snadnou kořistí stávají i dospělí ptáci, nejčastěji však jejich mláďata nebo snůška vajec. Nejnebezpečnějšími predátory jsou lasičky, kuny, lišky a divoké kočky.

Důležité! Vzhledem k tomu, že louskáček je na vzestupu těžký a vzlétá spíše pomalu, nemá šanci uniknout před zuby kuny nebo lišky.

Nejčastěji se louskáček stává snadnou kořistí ve chvíli, kdy vyhrabává ořechy, které si uložil pro budoucí použití. Pak pták ztrácí ostražitost, špatně vidí a slyší a stává se prakticky bezbranným i před malým predátorem.

Populace a stav druhu

Jehličnaté lesy jsou oblíbeným stanovištěm louskáčků, neustále trpí přírodními i umělými požáry, podléhají nekontrolovanému kácení, což výrazně snižuje stanoviště těchto ptáků. Tyto faktory nepochybně negativně ovlivňují počet louskáčků. Populace louskáčků však v současnosti není ohrožena a počet těchto ptáků zůstává relativně stabilní.

Video Louskáček