Norská lesní kočka

Pokud jste milovníci domácích mazlíčků a chcete neustále cítit kontakt s divokou přírodou, pak právě tuto kočku stojí za to si pořídit. Vypadá jako rys, ale je to perfektní přítel. Má skandinávský původ, záviděníhodnou disciplínu, spoustu energie, která vás však nebude obtěžovat. Tito mazlíčci se totiž cítí skvěle, když majitel potřebuje klid. Co jiného jsou pozoruhodní zástupci plemene? Jak je krmit a pečovat o ně?

Charakteristika plemene

Hlavním rysem plemene je spojení lásky ke svobodě a lásky k domácímu pohodlí. Norské lesní kočky jsou otevřené, přátelské, poslušné a ochotné.

Je třeba poznamenat, že druhá světová válka prakticky zničila populaci těchto zvířat. V padesátých letech jej ale milovníci plemene začali usilovně oživovat. V sedmdesátých letech minulého století byl v Norsku schválen předběžný standard plemene a stal se národním. Ve skutečnosti je dnes jedním ze symbolů země. Zástupci plemene získali velkou popularitu v polovině osmdesátých let minulého století a v Rusku se objevili v 90.

Tyto kočky a kočky jsou velmi chytré a již ve věku koťat chápou požadavky svého majitele. Jsou zvídaví, často sledují členy rodiny, jdou jim po patách. Tato zvířata jsou cizí rozmarům a pomstychtivosti. I když se k nim někdo chová hrubě, neprojeví agresi. Prostě odejdou a vyhnou se násilníkovi.

Takové kočky jsou ideální pro rodinný život. Těžko snášejí samotu, takže byste neměli mít takové zvíře, pokud často cestujete na služební cesty nebo z jiných důvodů nejste několik dní doma.

Zástupci plemene nemají rádi nadměrnou něhu. S velkou chutí budou sedět na kolenou a vrnět, ale nemá cenu je dlouze hladit - utečou. Norská lesní kočka vždy dělá společnost svému majiteli. To zahrnuje sledování televize a generální úklid.

Domácí mazlíčci dokonale najdou společný jazyk se všemi členy rodiny v domě. Jsou velmi vázaní na děti, rádi si s nimi hrají a tolerují jejich malé žertíky. Pokud jde o ostatní zvířata žijící v rodině, budou si rozumět s kočkami. Norské lesní kočky se ale se psy moc nekamarádí. Snaží se je ovládnout nebo si v nejlepším případě jen udržet odstup.

Zvířata snadno najdou společný jazyk s hosty domu. Zpočátku pozorně studují cizí lidi, očichávají, navazují kontakt. Domácí mazlíčci jsou středně aktivní. Rádi si hrají i v pokročilém věku. Proto je 12letá norská kočka válející se po domě klubíčko nití úplně normální.

Co se týče výcviku, slova „ne“, „ne“ by koťata měla znát již v raném věku.

Přestože se zástupci plemene cítí v bytě skvěle, je třeba je venčit. Jednou týdně stačí. Nebudou protestovat proti obojku, vodítku. Divoké instinkty se v nich však zachovaly a po spatření stromu na něj mohou rychle a ostře vylézt nebo se vrhnout za ptákem. V zimě je užitečné tyto kočky venčit. Nebojí se mrazů, jsou vždy připraveni ponořit se do závějí. A sníh dokonale vyčistí jejich úžasnou srst.

Péče

Dlouhá srst domácích mazlíčků je pro potenciální majitele velmi často alarmující. Myslí si, že se dům promění ve sklad vlny. Ale tento názor je mylný. Norské lesní kočky totiž nemají suché vlasy jako angora. Je hladká, hutná, hedvábná, neshrnuje se a nekutálí se po podlaze v kuličkách.

Ano, plemeno hodně vrhá a to se stává dvakrát ročně. Na jaře a na podzim se proto musí denně vyčesávat hřebeny. Jindy vlna pro majitele není problém. Stačí jen jednou až dvakrát týdně mazlíčka vyčesat.

Kočkám trvale žijícím v bytě se doporučuje zastřihovat drápky 2-3x měsíčně. Uši je třeba čistit jednou týdně.

Krmení

Základem stravy mazlíčka je maso. Je lepší dát kočce syrové hovězí, kuřecí, telecí, vnitřnosti. K nim by se měly přidat zeleninové pyré z cukety, zelí, mrkve a brambor.

Norové mají velmi rádi fermentované mléčné výrobky, zejména kefír a fermentované pečené mléko. Jednou týdně je třeba kočku hýčkat vařeným vajíčkem. Pokud bude příležitost nabídnout kočce křepelčí vejce, bude to prostě úžasné. Srst získá extra lesk.

Pokud dáváte přednost suchému krmivu, pak je lepší zvolit speciální prémiové krmivo pro tato zvířata. Hlavní věcí je nemíchat průmyslová krmiva a přírodní produkty. Tyto kočky by neměly být krmeny horkým nebo příliš studeným jídlem.