Kozáci s modrou tváří

Velikost tohoto ptáka mu neumožňuje stoupat vysoko do vzduchu ze země. Z tohoto důvodu se usazuje poblíž útesů, odkud jí pomáhají vzlétnout plující vzdušné masy. A když se ptáci již objevili na obloze, cítí se skvěle, mají silné a jednotné klapky křídel, které vytvářejí dojem půvabného plachtění.

Nejčastěji tento druh ptáka stoupá do výšky sedmi metrů, zrychluje a pohybuje se při potápění rychlostí až sedmdesát kilometrů za hodinu.

Někdy se těmto ptákům také říká bílá koza kvůli jejich barvě. Koneckonců, téměř celé jejich opeření je bílé, s výjimkou ocasu, tmavé masky na obličeji, špiček křídel. Ale barva zobáku je také předmětem rozdílu mezi samicemi a samci. U druhého je žlutý, u samic zelený. Měli byste vědět, že kůže koziček pod peřím je modrá. Možná proto se jim říká modrolící. I když tvář ptáka je jen tmavá a ne modrá.

Gannets jsou velmi tiché na otevřeném moři. Takto se snaží svou kořist nevyplašit. Ale v místě bydliště, v hnízdních zónách, se ganneti chovají docela hlučně. Jejich pohyby jsou doprovázeny hlučným, pískavým, ostrým výkřikem.

Je třeba poznamenat, že kozy s modrou tváří žijí v párech. To ale znamená, že spolu tráví veškerý čas. Partneři se setkávají během hnízdění ve svých starých hnízdech, rozmnožují se, vychovávají společně potomstvo a poté se rozcházejí až do nového období páření. Jejich hnízdo přitom každým rokem roste výš. Pokud je pár spolu mnoho let, pak se jejich společné bydliště promění v obrovský dům. Stejně jako lidé! Někdy si ho ale arogantní sousedé dokážou pro své potřeby rozebrat.

Pokud jde o výživu tohoto druhu ptáků, dostávají potravu ve skupinách, když získali přátelské vazby. Je pro ně bezpečnější lovit společně. Mají tak větší šanci nakrmit své potomky. Pokud mluvíme o jeho množství, pak se snůška nejčastěji skládá ze dvou vajec. Samec i samice jsou vždy zapojeni do jejich inkubace. Dále se narodí prvorozený. Druhé mládě se líhne o týden až půl později, což téměř vždy snižuje jeho šance na přežití. Starší mládě se totiž snaží buď vyhodit vejce z hnízda, nebo mladší mládě. To je takový boj o přežití.

Prvorozený velmi dlouho požírá ryby, které mu přinesli rodiče. Zajímavé je, že mládě se jim musí ponořit hlavou do zobáku, jinak potravu prostě nedá. Modrolící kozáci vychovávající své potomky 70 dní. Tak dlouho trvá, než potomek zesílí, dostane se z hnízda. Několik dní může mládě sedět na okraji útesu a neodvažuje se vzlétnout. A teprve když ho hlad začne silně otravovat, začne létat a hledat kořist v moři. Zpočátku je krmen mořskými tvory plovoucími na hladině vody. Pak začne lovit - vážnou kořist, kterou spolkne právě ve vodě. Mimochodem, tito ptáci jsou vynikající potápěči, kteří se při hledání ryb mohou vrhnout do vody vysokou rychlostí.

Když se podíváte na modrolíce, zdá se, že se neustále usmívá. Takový dojem dělá její zvyk neustále otevírat zobák.